V čele Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně stanul počátkem května profesor Leoš Pavlata. Zvolení předcházela opakovaná volba děkana poté, co byl jeho předchůdce, profesor Jan Mareš, ani ne po dvou měsících ve funkci jmenován rektorem. Pro fakultu je to tak v tomto roce už třetí vedení. Nový děkan má v plánu plynule navázat na práci svých předchůdců, více se chce ale zaměřit například na modernizaci studijních programů.

Na post děkana Agronomické fakulty jste kandidoval podruhé. Poprvé loni na podzim ve volbách, v nichž uspěl dnes už rektor Jan Mareš. Proč jste se rozhodl ucházet o děkanské křeslo znovu? Cítil jste podporu?
Na základě návrhového kola jsem podporu cítil. Vnímal jsem to tak, že je mezi členy akademické obce zájem o kontinuitu, ale zároveň alespoň o mírnou změnu ve vedení. Návrhové kolo volby k mému překvapení vygenerovalo dva kandidáty, pana docenta Ryanta (bývalého děkana z období let 2014-2022, pozn. red.) a mě. Chtěl jsem předejít situaci, kdy by nemusel být zvolen žádný kandidát. Bylo to pro mě ale nelehké rozhodování, protože s panem docentem Ryantem jsem léta blízce spolupracoval. Snažili jsme si vysvětlit, že to není žádná kandidatura proti, ale spíše kandidatura pro to, aby senát měl možnost volby.

V přehledu vizí jste uvedl, že jedním z vašich cílů pro výkon děkanské funkce je zachování kontinuity v řízení a rozvoji fakulty. Sám jste byl poslední čtyři roky součástí vedení jako proděkan pro vědu, výzkum a doktorská studia. Chystáte se plynule pokračovat v započaté práci nebo jsou před vámi přece jen nějaké zásadnější změny a výzvy?
Na jednu stranu chci určitě pokračovat a navázat na své předchůdce. Byl jsem součástí managementu fakulty a bylo by zvláštní, kdybych úplně změnil kurz. Na druhou stranu, velké výzvy před námi určitě jsou. Předchozí období bylo například ekonomicky poměrně klidné, byla doba relativní hojnosti, ale najednou máme před sebou řadu nových a možná nečekaných okolností. Potýkáme se například se stoupajícími cenami energií, svět je méně stabilní, na domácí půdě nás jako univerzitu čeká kontrola Národního akreditačního úřadu, a na tyto věci budeme muset reagovat. Každý člověk má samozřejmě trochu jiné myšlenky, jiné akcenty, ale nepřipravuji žádný zásadní obrat. Myslím, že koncepce rozvoje fakulty je nastavena dobře a je na co navázat.

Můžete ty jiné akcenty přiblížit konkrétněji?
Chtěl bych mnohem víc aktivovat komunikaci s garanty studijních programů, protože jsou naprosto zásadní nejen pro sestavování studijních plánů, ale i pro mnoho dalších věcí souvisejících se studiem. Jak jsem zmiňoval ve svých volebních vizích, plánuji zřídit grémium garantů studijních programů, které by mělo vytvořit nový komunikační kanál a místo pro předávání zkušeností a informací ke zlepšování vzdělávací činnosti. A o co hodně stojím, je, aby se více aktivovala činnost programových rad jednotlivých studijních programů. Aby v nich byli aktivní nejlepší učitelé, ale také studenti, zástupci zaměstnavatelů a naši absolventi – ti všichni nám mohou poskytnout důležitou zpětnou vazbu a pomáhat zlepšovat kvalitu vzdělávacího procesu. A přestože se o tom hovoří stále, jako děkan bych chtěl také víc motivovat k ještě větší spolupráci a podporovat rozvoj excelentní vědy. Hned na začátku volebního období budeme chtít po vedoucích ústavů, aby předložili stručný popis aktuální realizace vědecké činnosti se zaměřením na to, v čem se jejich ústavy profilují. Potřebujeme si nastavit zrcadlo a uvědomit si, v čem jsme dobří, ale také zjistit, co nám chybí k tomu, aby náš výzkum byl mezinárodně konkurenceschopný. Tuto věc nesmíme podcenit, protože v hodnocení fakult hraje kvalitní výzkumná činnost stále větší roli.

Dotknou se změny i obsazení proděkanských postů?
Obsazení je v podstatě staro-nové. Vyjadřuje mé přihlášení se ke kontinuitě, a to jak s děkanem Ryantem, tak s děkanem Marešem. Jsem velmi rád, že všichni kolegové souhlasili, že budou pokračovat jako proděkani na těch pozicích, které zastávali za pana profesora Mareše. A jsem také rád, že jsme se domluvili na spolupráci s panem docentem Ryantem, který se stal součástí nového vedení fakulty jako proděkan pro vědu, výzkum a doktorská studia. Máme možnost naší dobrou spoluprací fakultě ukázat, že tady nejsou žádné děkanskou volbou rozdělené tábory, a že nám všem jde o další rozvoj fakulty – a to je podle mě velice důležité. Jako děkan chci maximálně využít zkušeností pana docenta Ryanta s řízením fakulty, proto bude mým statutárním zástupcem.

Jak vnímáte současné postavení Agronomické fakulty v kontextu celé Mendelovy univerzity v Brně?
Vnímám ji jako pevný základ, silný prvek, jako někoho, kdo stál u zrodu a je tudíž s univerzitou plně spjatý. Jako fakultu, která přináší tradiční obory spojené s tak životně důležitou činností, jako je produkce potravin a současně péče o krajinu. Tyto historicky propojené věci jsou ale částí dnešní společnosti brány jako oddělené nebo dokonce protichůdné. Velmi mě mrzí, když jsou zemědělci vnímaní jako někdo, kdo svojí činností škodí. Přitom z dlouhodobého hlediska zemědělci neměli a nemají za cíl nic méně ušlechtilého než zajistit jídlo pro lidi, a to není málo. A k tomu se podílejí na udržování krajiny.

Ale nezůstalo jenom u těch tradičních oborů…
V dnešní době jsou obory propojené a integrované do řady dalších oblastí. Na zemědělství jednoznačně navazuje potravinářství. Rozšířili jsme naši působnost také do oblasti bioklimatologie, agroekologie, hydrobiologie, odpadů, udržitelnosti, cirkulární ekonomiky, máme řadu technicky orientovaných studijních programů. Lidé, kteří se zemědělství nevěnují, by možná byli překvapení, jak masivně využíváme chytré technologie. Já například pracuji v oblasti živočišné produkce a třeba chov dojnic je dnes monitorován 24 hodin 7 dní v týdnu. Díky moderním technologiím máme obrovské množství dat o pohybu zvířat, příjmu krmiva, jejich přežvykování, evidenci nádojů, kvalitě nebo složení mléka. A totéž je realitou i v oblasti rostlinné produkce. Zemědělské a související obory jsou velmi inovativní – využívají ty nejmodernější technologie. Není to tedy jenom ta krásná staletá zemědělská tradice, kterou máme, ale také spousta nových oblastí, technologií a příležitostí. A to jsem zatím nezmínil naše základní obory, ať už je to biologie rostlin, biologická chemie, molekulární biologie, biotechnologie, genetika, zoologie a další. Na nich vidíme, že se naše fakulta z hlediska vědy, základního výzkumu nebo nabídky nových studijních programů obrovsky posouvá i v hloubce a šíři vědeckého poznání a je schopná mezioborové spolupráce.

Jak byste si přál, aby byla fakulta vnímána na konci vašeho funkčního období v roce 2026?
Jako fakulta, která dokáže vyřešit všechny problémy, které v současné době má, je schopná se poučit z chyb a být silnou, úspěšnou, sebevědomou a stabilní. Jako fakulta, která je známá díky svým osobnostem, je vyhledávaným partnerem spolupráce a místem, kde lze získat potřebnou radu. A určitě bych byl rád, kdybychom zůstali fakultou, ke které se lidé hlásí, jsou na ni hrdí a doporučují ji svým dětem, svým známým. Myslím, že moc lepších referencí získat nemůžete.

V rámci vystoupení před akademickou obcí v den voleb jste akcentoval mimo jiné zásadní postavení studentů jakožto středobodu zájmu fakulty. Vnímáte to tak, že univerzity jsou tu v prvé řadě od toho, aby vzdělávaly?
Ano, právě proto jsou vysoké školy zřízeny. Kdybychom to přehnali a soustředili se pouze na vědu, ke které mám blízko a dělat ji musíme, byli bychom výzkumné ústavy. Ve své koncepci jsem mluvil o nutnosti propojování vzdělávací, výzkumné a odborné činnosti. Aby to nebyly vzájemně si konkurující prvky, ale prvky integrované. Aby studenti skutečně stále byli ve středu našeho zájmu, ale abychom se ještě více sžili s tím, že kvalitním univerzitním učitelem může být reálně ten, který sleduje vědecký pokrok, na přínosu nových poznatků se sám aktivně podílí a ideálně umí svoje vědecké poznatky přenášet do praxe. Moc bych si přál, aby každý ústav měl i mimo univerzitu známé osobnosti. Aby se vědělo, že tady máme skvělé agroekology, bioklimatology, zootechniky, agronomy, potravináře, krmiváře, rybáře a další odborníky, kteří jsou respektovaní v praxi a studenti jsou nadšení, že je takoví odborníci učí.

Co může Agronomická fakulta nabídnout uchazečům o studium?
Nabízí více než stoletou tradici a zkušenosti se vzděláváním, tedy něco, co je unikátní. Nabízí kampus na jednom místě, což není vůbec samozřejmé. Věřím, že nabízí velmi dobrou atmosféru, často výuku v menších skupinách. A doufám, že především nabízí kvalitní vzdělání v tradičních i nových oborech s dobrým uplatněním absolventů.

Poměrně výjimečný je také silný důraz na praxi…
Kontakt s praxí je pro nás jako učitele i studenty naprosto zásadní. Osobně například velmi těžím z toho, že můj bratr je předsedou zemědělského družstva. Jsem s ním v kontaktu, někdy mu dělám poradce. To je neocenitelná možnost nahlédnout do reálných problémů v zemědělské praxi. Protože právě ta praxe nás inspiruje, ukazuje realitu, ale také nabízí výzkumná témata. A kontakt s praxí je doufám pořád to, co můžeme nabízet našim studentům. Máme školní zemědělský podnik a já bych si přál, aby byl ještě více akcentovaný jeho význam a byl maximálně pro výuku i výzkum využíván. Měla by to pro nás být hlavní praktická výuková základna, protože dostat větší počty studentů do zemědělských provozů bude čím dál obtížnější. A musíme samozřejmě hledat i další partnery, kteří budou kontakt s praxí umožňovat.

V přehledu vizí jste hovořil také o potřebě inovace jednotlivých předmětů i celých studijních programů směrem k posílení problematiky Zemědělství 4.0. Cítíte v této oblasti potenciál?
Byly úvahy a vedly se diskuse, jestli by se neměl zřídit nějaký studijní program s tímto atraktivním názvem. Je to určitě jedna z cest. Já se ale přiznám, že to nevidím úplně jako tu hlavní cestu, kterou bychom měli jít. Protože si myslím, že tyto prvky potřebujeme využívat už ve všech stávajících studijních programech. Že je to o té modernizaci.

Budoucnost zemědělství je tedy úzce svázaná s využitím chytrých technologií?
Ano, určitě. Budoucnost je v automatizovaném získávání a analýze dat. My už dnes máme tak ohromné množství údajů, že hrozí, že jim nebudeme rozumět nebo je umět využívat, případně na snahu jim porozumět rezignujeme. Digitalizace, elektronizace, nové technologie budou ale další data stále přinášet a také budou šetřit lidskou práci. Tento trend musíme reflektovat a být jeho součástí. Naším cílem ale musí zůstat i to, abychom byli v kontaktu s živým zvířetem, s rostlinou, s půdou. Měli bychom se umět podívat nejenom na data z elektronických systémů, ale také na pole, do stáje, na zvířata nebo rostliny. Technologie v tom budou obrovským pomocníkem, ale nesmíme rezignovat ani na používání rozumu a využívání zkušeností.

Když se přesuneme k tomu, co fakultu obrazně řečeno pálí – jako jednu ze slabých stránek jste identifikoval nedostatečnou znalost angličtiny, a to na straně akademických pracovníků i studentů. Co by podle vás mohlo pomoci?
Jedna z těch základních věcí je přiznat si to slabé místo. Já sám jsem představitel generace, která, bohužel, cizí jazyky, a zejména nejpotřebnější angličtinu, nestudovala. Téma jsem otevřel proto, že si uvědomuji, že někdy se zejména starší generace cítí stigmatizována tím, že jazyk dostatečně neumí. Přitom jsme často velmi dobří ve vědě, ale nezapojujeme se do mezinárodních projektů proto, že nízká znalost jazyka nám dělá bariéru. Proto bych chtěl všechny motivovat, aby se toho nebáli, nerezignovali. Využívejme institut tvůrčího volna a další možnosti, jak naše jazykové kompetence dále zlepšovat. Zařazujme do svých týmů zástupce mladší generace, kteří jsou v angličtině dále.

A co v případě studentů?
Mladá generace má dnes mnohem lepší základy jazyka a potřebuje si doplnit především odbornou angličtinu. Jestli covid přinesl něco dobrého, tak používání technologií. Dnes můžeme zajistit přednášku zahraničního kolegy bez toho, aniž by musel několik dní cestovat. Takže určitě poslouchání přednášek v angličtině, účast na mezinárodních konferencích nebo větší využívání zahraniční literatury, ve které se studenti seznámí s anglickou terminologií, jsou cesty rozvoje jejich jazykových kompetencí. Ideální je také delší zahraniční pobyt.  

Neustále se zmiňuje také nezbytnost zvyšování kvality výzkumné a publikační činnosti na fakultě, respektive univerzitě. Chystáte se v tomto směru akademiky nějakým způsobem podpořit?
Mám takové zjednodušené heslo, že kvalita je víc než kvantita. I když posuzovat kvalitu vědecké práce je vždycky obtížné. Naším úkolem je vysvětlovat, přinášet informace a být kolegům nápomocni při nastavování publikačních strategií. A kromě předávání informací samozřejmě musíme hledat motivační programy odměňující excelentní výsledky.

Jak nahlížíte na třetí roli univerzit a aktivní zapojení odborníků z fakulty do debat ve veřejném prostoru?
Musí být o nás vědět. Lidé musí být ochotní vystoupit v médiích k odborným tématům. Je tu celá řada výzev, zemědělci se dostávají pod palbu všelijaké kritiky. A kdo jiný by měl stát na jejich straně a fundovaně vysvětlovat, že se někdy problematika zjednodušuje, že zemědělec není nepřítel, ale je služebník společnosti? Mimo to musíme také odůvodnit svoji existenci i vůči společnosti, to znamená opravdu přinášet něco, co společnost oceňuje. A to je podle mě třetí role univerzity. Mluvit s lidmi, ukazovat kam se zemědělství a obory s ním spojené posunuly. Určitě bych byl nerad, kdyby to bylo vnímáno jako věc, která je nežádoucí, činnost, která odvádí pozornost od výuky a vědy, ale právě naopak.

Povinnosti děkana jsou časově velmi náročné. Co rád děláte ve volných chvílích?
Mám čtyři děti a svoji rodinu považuji za jedno z míst pro odreagování. Čas s rodinou, povídání si, jsou pro mě krásné chvíle, které mi navíc umožňují nahlédnout do uvažování mladé generace, což může být i pro děkana výhodou a inspirací. Mám chalupu ve svém rodném kraji, v Krkonoších. Rád se „hrabu v hlíně“. Vždycky přijedu, všechno zryju, zasázím a pak z toho moc nesklidím, protože tam jezdím málokdy, ale i tak mě to těší. Jsem věřící člověk a jít na bohoslužbu je pro mě takový další relax s možností odreagování se od starostí každodenního života. Navíc vědomí něčeho, co mě přesahuje, mě činí svobodnějším ve vší tíze zodpovědnosti.